Alpenverein OEAV.CZ Montana

Zimní dobrodružství na dalekém severu

Každý český lezec provozující svůj koníček (životní poslání) i v zimním období, byl jistě několikrát v Tatrách, leckdo jistě i u našich jižních sousedů. Všude tam je totiž možností k zimnímu lezení plno. Jedná se však vždy o poměrně izolované oblasti, ve kterých je ledových radovánek jen poskrovnu, nebo se mezi nimi musí daleko přejíždět. Představte si ale, že jste na místě, kde vlastně nic moc jiného než led není, vše je kousek od sebe a v takovém množství, že to vydá na samostatného průvodce. Že takové místo neexistuje? Ale ano, jmenuje se Rjukan.

Alpenverein OEAV.CZ Montana

Ledolezení má v Norsku hlubokou tradici, a tak není divu, že se evropská (a do jisté míry i světová) Mekka tohoto sportu nachází právě zde. Tři sta kilometrů na západ od Osla najdete malé městečko, na dně údolí sevřeného z obou stran mohutnými svahy, kde se vaše zimní lezecké sny mohou stát skutečností. Celým údolím protéká řeka, která napájí nespočet ledů, po kterých se v zimním období (od prosince do března) dá šplhat. Rjukan je známý nejen ledolezením, ale také vodní elektrárnou a továrnou na těžkou vodu Vemork, kterou za války obsadili nacisté s úmyslem použít ji při výrobě atomové bomby. 

Po příjezdu do oblasti máte několik možností. Buď se ubytujete v nějakém z malých hotelů či penzionů (na to si však připravte minimálně 2 500 Kč/osoba/noc), nebo vezmete za vděk místním kempem, který nabízí různě komfortní chatky pro celou bandu (zde se bavíme o cca 700 Kč a výš). Poslední možnost, kterou jsme zvolili i my, je velice jednoduchá. Svůj hrad si vezete s sebou v podobě stanu. My svůj kemp vztyčili přímo v centru dění na parkovišti u Vemork bridge, který vede k již zmíněné továrně. Celý týden s námi nikdo neměl problém, ten jsme měli pouze my se zimou a všemi nástrahami zimního táboření, jako jsou například zmrzlý olej a citronka, nemožnost uchovávání vody přes den, sušení mokrých rukavic ve spacáku nebo neustálé zahřívání všeho elektronického (mobil, čelovka, foťák) pod bundou. 

Hlavní lezecké sektory se nacházejí přímo u mostu (Vemork bridge) a dále pak v hlubokém kaňonu (Upper and Lower Gorge). Neméně výborné lezení je pak výše v údolí (sektor Krokan). Zde si přijdou na své i milovníci drytoolingu. Pokud toužíte po dlouhých ledech, určitě neopomeňte Gausta a Bolgen v bezprostřední blízkosti městečka. Celá oblast nabízí nespočet ledů (WI 2 až po WI 7) a mixů (M4–M10) všech obtížností. Vybere si tedy každý. 

Hned po příjezdu jsme se navlékli do lezeckých cajků, ověsili se spoustou špičatých želízek, slanili 45 metrů vzduchem z mostu (na dno vede i cesta, což jsme však zjistili až později) a začali klovat první metry do mrazivé masy ledu. Oba 60 metrů dlouhé kousky po stranách mostu „Vemorkbrufoss Vest“ (WI 5) a „Vemorkbrufoss Ost“ (WI 4) rozhodně stojí za to a neměli byste si je nechat ujít. Večerní rutina vždy sestávala z nabrání vody, uvaření vydatné večeře a čaje do termosek a zakutání se co nejhlouběji do všeho péřového, co jsme měli k dispozici. Museli jsme se totiž dostatečně vyspat a zregenerovat na dny, které následovaly. A to bez teplého oblečení a spacáku v minus 15 až 20 stupních dost dobře nejde. 

Alpenverein OEAV.CZ Montana

Hned druhý den jsme po krásném rozlezu v pohodovém „Nedre Swingfoss“ (WI 3) naburáceli do jednoho z nejúžasnějších místních kousků. Stopadesátimetrová „Juvsoyla“ (WI 6) nabízí ve svém závěru parádní šedesátimetrovou kolmou svíci, která se vypíná vysoko nad údolí a je radost na ni jen pohledět, natožpak po ní lézt. Na další kousek jsme si brousili zuby, vlastně cepíny, už při přípravách doma v teple. V průvodci se píše, že „Lipton“ (WI 7) je jeden z nejlepších ledů na světě. No, toto tvrzení potvrdit nemohu, ale minimálně v severní Evropě tomu tak dozajista je. Třídélkový masterpiece vylezený už v roce 1995 nabízí úžasné lezení po žlutě zbarveném ledu s nejtěžším úsekem ve svém středu, kde musíte překonat malou ledovou bouli a z ní se natáhnout do za vámi začínajícího dalšího ledíku. Bez malé dávky sebezapření a lehce akrobatických kroků si zde neškrtnete. Za zmínku rozhodně stojí také koutový „Sabotorfossen“ (WI 5) nebo široký a mohutný „Trappfoss“ (WI 4).

O restdayi, který jsme bohužel (bohudík) vynechali, je tu spousta příležitostí, co dělat. Můžete se vypravit nahlédnout pod pokličku historie továrny na těžkou vodu Vemork nebo si zajít do městečka do jedné z kaváren. Kdo nemá dost fyzického vypětí, půjčí si běžky či skialpy a vyšlápne si na místní nejvyšší vrchol Gausta (1 883 m), ze kterého je téměř alpský rozhled.

Po zdařilém týdnu lezení jsme nasedli do našeho ,,teleportu“ a o necelých 21 hodin později vystoupili na rodné hroudě, na které nebylo po ledu ani památky. Nebýt toho příšerného dne za volantem, připadal bych si jako v pohádce. Rjukan tedy mohu vřele doporučit všem, kdo se nebojí zimy a touží po nabroušeném dobrodružství uprostřed království skal a ledu.

Text a foto: Filip Zaoral

Alpenverein OEAV.CZ Montana

Neradi se chválíme, radši bojujeme s gravitací. Máme-li se popsat jednou větou, potom:
"V češtině nejdéle vycházející časopis pro všechny, kteří poznají skobu od karabiny."
Více na: www.montana.cz

Výhodné předplatné pro členy Alpenverein OEAV.CZ

Aktuality

Život na horách: z veľkomesta na horskú chatu

12. 01. 2023
Tridsaťročná Clara Tippelt sa k tomuto odvážnemu kroku odhodlala a našla svoj nový domov v rakúskom...

Hore fúka

11. 01. 2023
Prvá Češka, ktorá zdolala tri najvyššie vrcholy sveta - Mount Everest, Kančendžengu a K2.

Južné Tyrolsko

11. 01. 2023
Kronplatz, Drei Zinnen alebo Val Gardena. Tieto známe lyžiarske metropoly v Južnom Tirolsku netreba...
Nahoru